Ráno jsme nespěchali, máme ježdění plný kecky (včera 280km, předevčírem 460 km…) Usušili jsme mokrej stan a věci, dali si kafe a dumali, jak naložíme s dnešním dnem.
Nakonec jsme se posbírali a vydali se na prohlídkovou trasu. Jako první byl v plánu Medias. Moc hezké historické město se šikmou zvonicí ( prý se naklonila po sesuvu ). V Pise je křivější, to jo, ale tady na této byl ten náklon taky docela slušně vidět.
Dál byla na programu Sighisoara a po cestě okukovat zdejší opevněné kostely. Tyto kostely byly stavěny na ochranu před Turky, každá rodina v ní měla své místo, či dokonce místnost a zásoby jídla a pití pro přežití. Některé z nich jsou v UNESCO a my se dneska u jednoho takového zastavili. Biertan má 12 metrů vysoké obranné zdivo a je tu prý i místnost, kam byly zavírány manželské páry, které se chtěly rozvést:-))) Tu jsme teda neviděli, dočetla jsem se o ní v průvodci.
Po cestě nádherné vesničky, kouzelná krajina s kopečky a zelenou trávou. Párkrát jsme museli dát přednost stádu kraviček nebo ovcí, taky na nás občas vyběhl pes…Těch toulavých psů je tu teda požehnaně, naštěstí nás většina nechala napokoji ..Sigishoara je město, které proslavil hlavně hrabě Vlad Tepes, neboli hrabě Drákula, neboť se tu narodil. Staré město je zapsané na seznam UNESCO, je tu mimo jiné městská věž s orlojem z roku 1906, spousta starých krásných domů a vyběhli jsme i dřevěné schody z 15. stol. na kopec ke „Kostelu na kopci“, ale ten nás teda zklamal, byl úplně obyčejnej, a ještě po nás chtěli 10 lei za vstup. Výhled taky žádnej, tak jsme to zas otočili dolů a v zapadlé uličce si v příjemné kavárně sedli na kávu.
Cestou zpátky jsme projížděli vesničkou Brateiu a žasli nad těma cikánskýma palácema. Jsou oooobrovskýýýýýý, mají stříbrný střechy a samý věžičky a většinou nejsou omítnutý. Cikáni samotný postávají na ulici u silnice a prodávají tepaný zboží jako džezvy, konvice, hrnce a dokonce i destilační zařízení. Chodí tady nádherně oblečení, muži mají bílé košile a černé klobouky a ženy jasně červené sukně a šátky přes hlavu.
Večer před večeří jsme si ještě zaplavali ve zdejším bazénu v kempu (Doua Lumi, Blajel), k večeři dali fazole z vlastních zásob a ráno balíme a přesouváme se směrem na západ do Alba Iulia. Pan domácí z kempu vyvěšuje každý den vlajky zemí hostů, kteří zrovna bydlí v kempu, tak dnes tam visela i naše vlajka, mezi švédskou, švýcarskou, polskou, dánskou a německou a rumunskou samozřejmě taky. Snad to zítra nezapomenem vyfotit.
